Obětem času
/-ze sbírky Obětem času/
Lukáš Jebavý
2006
sbírka obsahuje tyto básně:
-Nejde ale to
-Jak krátký je čas
-Rozvaha
-Žít jen tak
-Život
-Dálka
-Umělecká vsuvka
-Resumé v myšlenkách
-S mottem na závěr
Nejde ale to
Kresbou maluji si myšlenky
Obrázkem hledám cestu
Zkouším si vzpomenout
Nejde ale to.
Proplétám se krajinou
Marně si vzpomínám
V očích s myšlenkou
Zkouším si vzpomenout
Nejde ale to.
Bloudím v okolí
Hledám ta známá místa
Která pomůžou mi
Zkouším si vzpomenout
Nejde ale to.
Hledám neznámé odpovědi
Na vymyšlené otázky
Hledám tvůj úsměv
Myšlenkou kreslím si obrázky
Nejde ale to.
Proč?
Jak krátký je čas
Den
Někdy uteče mávnutím ruky
Den
Někdy je zas dlouze krutý
Jak bílý stín v rohu tmy
Tak rychle utíkají minuty
Až tak pomalu běží dny
Když Slunce v dáli utichá
a něha obzoru sladce plane
Myšlenka dobou zaniká
Čas ji lehce láme
Čas ji láme, ač nechce
Tak přesně a tak lehce
Tak přesně, že již překážky není
Tak lehce, že se i význam mění
Jak sluneční svit nočního šera
Jak lehký vánek modrého stínu
To by mě nenapadlo ani včera,
že nesnesu tu tíhu
Tíhu čekání
Jak lehké je myslet,
o to těžší je přemýšlet
Myslím na hodně věcí,
ale jen o tobě přemýšlím
Když k večeru volně myšlenky si chodí
Když se třeba i vodou brodí
Nikdo neví odkud a kam jdou
Nikdo neví kde se rodí
Když se pak k ránu vracejí,
na důležitosti ztrácejí
Nemají tu sílu,
sílu zachraňovat
Rozvaha
Jak sluneční svit uprostřed noci
Jen díky tvé bez pomoci
Své myšlenky proháním
Proháním je a čekám,
kdy se zastaví
Proháním myšlenky u tichého jezera
Sleduji jak slunce zapadá
Přemýšlím
Však jediná věc mě napadá:
Byla to chyba či jen mezera?
Sedím na prázdném pobřeží
Je pozdě, srdce myšlenkám nevěří
Nevěří, že stalo se tak lehce
Nevěří, vlastně věřit nechce
Vstávám, jdu tichu vstříc,
již nemám sílu ti říct,
vlastně se zeptat:
„Proč?“
Nemám sílu
Nemám přesvědčení
Nemám odvahu
Nemám víru
Nemám nic
Ani ten důvod
Tu odpověď, která mi myšlenky rozhání
Tu odpověď, která srdci strach nahání
Žít jen tak
Krátkou tužkou dlouhé tahy,
žít jen tak, bez námahy
V hloubce očí tvého pohledu,
unikám tvému dohledu
Krátkou tužkou dlouhé tahy,
žít jen tak, beze snahy
V propasti smyslu tvého úsměvu,
ztrácím se a přece bez hněvu!
Krátkou tužkou dlouhé tahy,
žít jen tak,
s myšlenkou složitější než lidské vztahy.
Proč mít život jednoduchý?
Proč žít jen tak?
Proč?
Život
je složitý?
je odporný?
je otravný?
je nudný?
je frustrující?
je dotěrný?
je nelogický?
Život je banálně krásný.
Dálka
Škoda slov k loučení.
Den po dni, rok po roku,
krůček po krůčku, krok po kroku.
Už jsem dál.
Již překročili jsme hranici,
hranici mezi dvěma světy,
tvým a mým.
Jsme dál.
Mé myšlenky se za tvým obzorem nachází,
mě tak, mě tak trochu i dochází,
jak jsem daleko.
Až moc daleko.
Dálka, tak dlouhé slovo,
že ani nevnímám jeho význam.
Význam jednoho slova pouhého,
byť značně dlouhého.
Je daleko,
až moc daleko.
Umělecká vsuvka:
Sbohem a šáteček
- Vítězslav Nezval
Sbohem a kdybychom se nikdy nesetkali
bylo to překrásné a bylo toho dost
Sbohem a kdybychom si spolu schůzku dali
možná že nepřijdem že přijde jiný host
Bylo to překrásné žel všechno má svůj konec
Mlč umíráčku ten smutek já už znám
Polibek kapesník siréna lodní zvonec
tři čtyři úsměvy a potom zůstat sám
Sbohem a kdybychom si neřekli už víc
ať po nás zůstane maličká památka
vzdušná jak kapesník prostší než pohlednice
a trochu mámivá jak vůně pozlátka
A jestli viděl jsem co neviděli jiní
tím lépe vlaštovko jež hledáš rodný chlév
Ukázalas mi jih kde máš své hnízdo v skříni
Tvým osudem je let mým osudem je zpěv
Sbohem a bylo-li to všechno naposledy
tím hůř mé naděje nic vám nezbude
Chcem-li se setkati nelučme se radš tedy
Sbohem a šáteček Vyplň se osude!
Resumé v myšlenkách
-poslední větou
Vratký jako ledová kra,
to život je karetní hra.
Možná se na mě jen tak směje.
Možná je to láska bez naděje.
Možná.
S mottem na závěr:
Láska je jako led,
buď ztuhne nebo začne tát,
proto je láska citový unikát.
Možná se říká: "Sejde z očí, sejde z mysli."
Já to doplním slovy: "Nevěřím na nesmysli."
Zapomenout prostě nelze.